Vzpomínáte si na svůj první počítač? Předpokládám, že to byl takový opravdu starší počítač. Taková veliká šedá krabice. Já jsem ho měla také. A musím říct, že jsem byla opravdu velice natěšená a šťastná, že už mám konečně také počítač. Protože u nás v ulici jsme byla téměř jediná rodina, kdo už měl doma počítač. Když jsem u něho seděla, tak jsem byla opravdu natěšená, ale moc mě štvalo a mrzelo, že všechny stránky se načítají hodně pozdě. Všechno bylo opožděné. Načítání webových stránek a podobně. Tak to trvalo opravdu velice dlouho.
Stále ještě vidím takové to kolečko, jak se to točilo a jak to trvalo klidně i deset minut to bylo opravdu o nervy. Také se tu pamatujete. Myslím si, že naše starší generace tohle nikdy nezapomene, ale už na tu budeme také vzpomínat s úsměvem. Dneska už jsou úplně nové počítače. Já už od té doby mám asi čtvrtý nebo pátý počítač a jsem s nimi opravdu vždy zatím maximálně spokojená, tak je tam občas hrají různé počítačové hry, ale ne úplně každý den, jak to dělal můj bývalý partner. Protože můj bývalý partner byl na počítačových hrách opravdu hodně závislý a mě je to opravdu drásalo nervy.
Nevěděla jsem, jak ho třeba od počítače mám vyhnat, protože my jsme spolu měli dítě. Sice on rozuměl počítačům a informační technice. Ale zase se téměř nestaral o rodinu. Také uměl udržovat webové stránky v chodu a čistil webové stránky. Čistil je od neaktuálních informací. Sice ano, těšilo mě, že on je šikovný. Jenomže zase, aby stále nonstop seděla jenom u počítače a hrál téměř i deset hodin v nonstop, tak tohle bylo opravdu o nervy a moc mě to vadilo. Stála jsem tohle partnerovi chtěla nějak vysvětlit, že bych se měla starat jenom o rodinu, tedy hlavně o rodinu a potom si hrát na počítači. Jenomže tohle jsem svému partnerovi vůbec nedokázala vysvětlit, tak jsem se s ním rozešla, i když byl šikovný. Tohle už bylo opravdu neúnosné, že stále hrál jenom počítačové hry na webu.