Asi žádné dítě nechodí rádo do školy. Proto není divu, že mnohé z nich vítají současný trend, kdy se domácí vyučování stává stále populárnější. Ovšem i ono má svá úskalí, a aby bylo stejně efektivní, jako to ve škole, je potřeba, aby mělo svá pravidla. Ta by se pak měla přísně dodržovat. Tím prvním je stálý rozvrh. Rozhodně bychom se neměli řídit podle toho, co se dítě zrovna chce nebo nechce učit. Dětem svědčí přesně daný rozvrh, neboť tak mají jistotu, co je čeká. Proto není na škodu zavést podobný, jako mají v klasické škole. A v žádném případě bychom se neměli nechat zviklat, že „co kdybychom si místo matiky dali zeměpis, a matiku příště?“. To by totiž působilo zmatek jak pro dítě, tak i pro vás.

Také je dobré stanovit si tempo, jakým budeme ve výuce postupovat. Inspiraci můžeme najít v oficiálních školních osnovách, i když rozhodně není na škodu přizpůsobit je konkrétním potřebám a tempu našeho dítěte.Měli bychom si také uvědomit, že se jej snažíme připravit na budoucnost. Až půjde na střední školu, mělo by mít stejné znalosti, ale i sociální dovednosti, jako jeho vrstevníci. A právě onen sociální aspekt se často v domácím vyučování zanedbává. Přitom je velmi důležitý, neboť se děti učí, jak interagovat s ostatními a snášet i ty, které zrovna nemusíme.

V neposlední řadě je potřeba vědět, že pokud chceme dítě vyučovat doma, ať už jej budeme učit sami nebo na tuto práci někoho najmeme, musí mít učitel pedagogické vzdělání. To je dané zákonem a má zajistit, že onen člověk skutečně ví, co dělá.

Jen málokdo si totiž uvědomuje, že i na základní škole se jedná o víc, než naučit děti číst, psát a počítat. Měly by se učit i základům kritického myšlení a vědecké metodě. To jsou koneckonců důvody pro nejrůznější seminární práce a skupinové projekty. A to je rozhodně dobré nezanedbávat. V budoucnu by to mohlo našeho potomka přijít draho.